Poslední úder srdce

15. března 2014 v 12:10 | Taika |  Tanečníkova cesta
Bylo tomu už velice, velice dlouho, co Tanečník opustil Organizaci, pohodlný velký dům a krásnou sousedku, pro kterou měl slabost. Pokud můžete říkat dvěma rokům dlouhá doba.
Bylo tomu už velice dávno, co viděl některého ze svých nemnohých přátel. Všichni z nich byli Nesmrtelní, zrovna jako on.
Bylo tomu už příliš dávno, co naposled žil. Zhruba tak... no, přesně na den šest set let.
Jeho srdce přestalo tlouci zhruba v době, kdy nastoupil do Organizace. Teď měl místo srdce jen obyčejný kus příčně pruhované svaloviny, který se stahoval v rytmu jeho tepu. I měsíc tehdy spatřil naposled - od té doby na nebi viděl pokaždé jen pomalu rotující, velký šutr, který odrážel sluneční světlo. A slunce nebylo nic víc, než jen obrovská žhavá koule plynů, neustále měnící vodík na hélium.
To, že nechal za zády celý ten bordel, co způsobila Organizace, mu lidství nevrátilo. Měl tvar člověka, ale člověkem dávno nebyl.
Když narazil na někoho z Druhé strany, zabil ho. Jinak většinu času trávil ve své chatrči ukryté hluboko v lesích, obklopen absolutní bezzvučností. I ptáci většinou ztichli, kdy se vrátil domů.

Byl sám.

Byl sám a nesnášel to, ale zároveň se v tom vyžíval. Mísila se tu samota s osaměním. Organizace mu už nešlapala na paty, ale přátelé také ne, protože ti zůstali za těmi nechutně světlými zdmi, kde bylo všecko bílé, růžové a zářící a pozitivní. Málokterý z nich kdy vyrazil do terénu, a Tanečník za nimi chodil především proto, aby si odpočinul a na okamžik se nechal nakazit jejich optimismem. Protože... tam venku, za těmi pomyslnými stěnami, tam bylo bahno, špína, nenávist, zášť a smrt. A jejich původci byli ti, kteří za ty zdi odešli dobrovolně. Pochopitelně, Tanečník nebyl výjimkou. Ani Katsutoshi ne, když už tak o tom přemýšlel. Ostatně, co ten asi dělá? napadlo tmavovlasého muže, když seděl na břehu tiše bublajícího potůčku a máchal si bosé nohy v jarní ledové vodě.
Jeho mobil zabzučel. Podíval se na displej a ušklíbl se. Slečna Neronová mu telefonovala skoro denně, a on jí to většinou nezvedal. Občas ano, ale jen proto, že měl výčitky svědomí, a tak mluvil rychle a stejně brzy ukončil hovor. Tentokrát se rozhodl jí vyhovět, a tak stiskl zelené tlačítko a přiložil telefonní aparát k uchu. "Dobrý den," řekl.
nAZDAR, tANEČNÍKU,ozvalo se namísto příjemného hlasu jeho bývalé sousedky. hÁDEJ CO? jE DO TEBE ZAMILOVANÁ. žE NEVÍŠ, ČÍ DCERKA TO JE? mÉHO NEJVĚTŠÍHO RIVALA. a TY JI NEDOSTANEŠ, ANI KDYBYCH JI MĚLA OSOBNĚ ZABÍT.
Závisti, ty svině, neodpustil si Tanečník, když rozeznal ten sykot. Co jsi s ní provedla?
Odpovědí mu byl zlomyslný smích. zATÍM NIC, DRAHOUŠI. tAKY JSEM TĚ CHTĚLA, PAMATUJEŠ?
Drž klapačku, zavrčel Tanečník. Nech ji být, než se doopravdy naseru.
aLE ALE, CO TEN SLOVNÍK? nEBUDE S TÍM MÍT nEJVYŠŠÍ PROBLÉM? odpověděla Závist se syčivým uchechtnutím.
Tak ten je mi dost ukradený, odsekl muž a podvědomě pohladil jilec svého meče. Od doby, kdy odešel z Organizace, ho neodložil. Už mi nevelí.
pOČKEJ, CO? tYS ODEŠEL Z... nO TY BLÁHO. tO BUDOU MÍT NAŠI RADOST, AŽ JIM TO POVÍM. V jejím hlase znělo nepředstírané překvapení. Zapípání ohlásilo konec hovoru.
"Ty mrcho odporná," zamumlal válečník a vstal. V ten okamžik se mu mozkem rozezněl hlas, který dobře znal, hlas Nejvyššího.
Tanečníku! Potřebuji Vaši Pomoc! Vím, Že To Není Úplně Vhodné, Ale... Moje Dcera Byla...
Drž hubu, odpověděl Tanečník. Už jsem na cestě, abys věděl. Prostě mlč a nech mě dělat, co uznám za nutné.
Vykročil vpřed, a jeho duše se jemu samému zdála pustší než jindy. Jeho nitrem znělo hluboké ticho, a on tušil, že pokud brzy nedorazí, kam potřebuje, asi z něj ohluchne.
Nenáviděl to.
Ale těšil se.
Jediná potíž byla v tom, že Tanečník věděl, že slečna Neronová nemá o Organizaci a Nelidech, natož o Nesmrtelných, nejmenší ponětí, přestože jejím otcem je ten největší mamrd ze všech výše zmíněných. Kdyby totiž alespoň něco tušila, s největší pravděpodobností by poznala Tanečníkovu rasu. Možná i kód. A rozhodně by ho nepožádala o telefonní číslo.
Bylo mu jí vážně líto.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 27. března 2014 v 19:28 | Reagovat

No, doufám, že s tím nehodláš přestat. Protože se mi to líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama