7862 let - část prvá

8. července 2013 v 16:21 | Taika |  Tanečníkova cesta
Slunce neúprosnými paprsky sušilo poslední zbytky vody po dešti. Ve vzduchu se vznášel nenápadný mlhavý opar, díky kterému vypadalo okolí jistého malého městečka, jako by jej někdo zahalil do jemného zlatavého závoje.

Malé bílé stolní hodiny zdobené stříbrnými ornamenty tiše odzvonily poledne. Tanečník zaklapl knihu a vstal. Jeho obvyklý tmavý oděv ostře kontrastoval s jasnými barvami v místnosti. Přimhouřil oči.
"Ale ale, to už je hodin."
Vyhlédl ven. Na rtech se mu zavlnil poměrně veselý úsměv, pak se ale vyděsil, kde se to ocitl, a znovu zmizel. V hlubokých očích se odrazilo sluneční světlo, když vlahý vítr rozevlál záclonu.
"Je čas."
Položil knihu na stůl a otevřel skříň v rohu místnosti. Prsty přejel po rukojeti meče, pověšeného na zadní stěně.
"Meč, který nevrhá stín. Můj jediný a věčný přítel. Už jsem tě neměl v ruce dva týdny, odpustíš mi to? Nadešel den, kdy-"
Celým domem proběhl slabý, ale citelný otřes.
"Hej, TSČ, kde vězíš?" ozvalo se zvenčí. Hlas byl drsný, těžký a nesl v sobě slabý nádech... posměchu? Ne, to ne. To je jen zdání.
"-kdy tě znovu provětrám," pousmál se Tadeáš. Pořád si ještě nezvykl na to jméno, ani na to, že kolem žijí lidé. Pravda, na sousedku, slečnu Neronovou, si zvykl docela rychle, ale ti ostatní...
Kupříkladu pan Nejman, který bydlel přes ulici. Byl už poměrně, řekněme, pokročilého věku, a není lepší skryté kamery, než jeho pátravého zraku za závěsy.
Tanečník se znovu usmál, nebo spíše zvedl koutky mírně vzhůru. Večer už bude celá ulice vědět, jak je milý pan Tadeáš Černý "děsně pošahaný individuum".
Otevřel prosklené bílé dveře. Pod nízkými schody nedbale stál štíhlý mladík s polodlouhými blonďatými vlasy, které už snad celé věky neviděly hřeben, v zeleném triku a vytahaných maskáčových kalhotách, s očima barvy mechu. Ty však neodpovídaly jeho jinak mladistvému vzhledu. Odrážely se v nich stovky, možná i tisíce let.
"Ahoj, Tadeáši," pozdravil trochu uštěpačně. Obřadní úklona, kterou předvedl s naprostou dokonlaostí a elegancí, k němu absolutně nepasovala. O mnoho více pasovala k meči, který měl mladík upevněný šikmo přes záda.
"Ahoj, Květoslave," oplatil mu Tadeáš a uklonil se také.
Pak oba zároveň bez jediného slova tasili a zdánlivě zmizeli, jak rychle se pohnuli. Pan Nejman, který se ukrýval za záclonou, se podrbal na pleši.
Pohybovali se po zahradě za naprostého ticha, vypadali jen jako dvě nezřetelné šmouhy, jedna tmavší, druhá světlejší.
Ozvelo se zařinčení kovu o kov. Oba šermíři stáli tělo na tělo a zpříma si hleděli do očí, zkřížené meče mezi nimi o sebe skřípaly.
"Zlepšil ses," řekl pochvalně Tadeáš. V jeho hlase nebyl ani náznak únavy nebo zadýchání.
"Pořád na tebe nemám," namítl blonďák a lapal po dechu.
Oba v týž okamžik udělali krok vzad a vrátili meče do pochev. Následovala obřadní úklona.
"Chceš čaj?" zajímal se Tanečník s úsměvem.
"Ty se usmíváš." Znělo to skoro jako obvinění. "Už jsem tě neviděl dlouho se usmát upřímně."
Pokrčení rameny. "Takže čaj chceš."
"Ne moc silný."
Tadeáš pokynul návštěvníkovi, ať jde dál. Jen tak přes rameno broukl: "Víš, žes mě jednou skoro dostal?"
Blonďák zvedl pravou ruku nad hlavu, vztyčil ukazováček a malík a zvolal: "Katsutoshi střílí a skóruje!"
"Je ti kolem osmi tisíc let a chváš se jak puberťák."
"No pardon, 7862 let není kolem osmi tisíc."
"Když to říkáš, Květoslave."
"Oni si prostě nemohli vymyslet lepší jméno, když mě sem poslali," foukl si rozčíleně Katsutoshi alias Květoslav Rezný do ofiny, která mu spadla přes čelo.
"Říkáš ty. Mně se Tadeáš Silvestr taky nelíbí, ale co mám podle tebe dělat?" odpovídal Tanečník přes rameno, zatímco sypal pokroucené čajové lístky do konvice.
Katsutoshi se usadil na zem za nízký čajový stolek. Obratně chytil křehký porcelánový šálek, který přiletěl od Tadeáše.
"Rýžový porcelán? Pěkný."
"Proč tě vlastně poslali?" přisedl si vedle hostitel.
"A proč tu najednou jseš ty?" vrátil mu Katsutoshi otázku. "Já sám jsem tady z víceméně stejného důvodu: je klidová sezóna, takže překážím. Jenže, i přes dlouhodobé věrné služby-"
"Myslíš až na to, kdy ses na více méně dva a půl tisíce let zdejchnul?" přerušil ho s úsměvem Tanečník.
Květoslav mu věnoval dlouhý pohled. "Jo, jak pravíš. Takže, i přes poměrně dlouhé období věrné služby nemůžu říct, že bych byl váženější než ty, a to jsem o 7238 let starší. Takže žádnej barák, žádná Audina - pěkná, mimochodem - prostě jenom falešný doklady, kreditka s pořádným kapitálem, motorka a nazdar."
Tanečník přikývl. "Vůbec nějak celá Organizace poslední dobou smrdí, nezdá se ti?"
Blonďák mlčky souhlasil. Napil se zeleného čaje a pohlédl ven.
"Kdo to je tam vedle na zahradě?" zajímal se.
"To je sousedka Neronová, je vášnivá zahradnice," odpověděl lhostejně Tanečník. Možná až příliš lhostejně.
"Ty na ni máš zálusk," znovu použil obviňující tón Květoslav. "Není na tebe trochu mladá? Jí nemůže být přes třicet, tobě je 624... Styď se." Zářivě se na Tanečníka usmál a znovu usrkl teplého čaje.
Tanečník mu úsměv oplatil.
"Víš, kdybych si chtěl najít partnerku ve své věkové skupině, musel bych hledat u nás. To se mi nechce, znáš je. Ti shora tě pošlou na zakázku někam daleko, a ona tě druhý den ráno hledá s kudlou v přesvědčení, že jí zahýbáš s nějakou jinou z Organizace. To už mi stačilo, to už jsem jednou zažil."
"A zahýbals jí?" zajímal se Katsutoshi.
"Ne, a proto se se mnou pak rozešla," zašklebil se Tadeáš.
Chvíli si koukali do očí, pak oba jako jeden muž pronesli: "Ženské."
Ozval se zvonek. Tanečník se usmál jako krokodýl a zatáhl za nenápadnou šňůrku, která visela vedle záclony.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vanimaré Vanimaré | Web | 8. července 2013 v 20:11 | Reagovat

Jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Začíná to zajímavě, moc zajímavě.

2 Taika Taika | Web | 10. července 2013 v 11:54 | Reagovat

[1]: Tohle už není začátek příběhu; ten bys mohla najít podle odkazu v záhlaví blogu, nebo cestou Téma týdne - rozcestník > Tanečníkova cesta.

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 18. srpna 2013 v 16:13 | Reagovat

JE to zajímavé. Mám radost, že to pokračuje, i když po dlouhé době.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama