Diskutabilní věta

8. května 2013 v 11:59 | Taika |  Všeobecně
Mimochodem, než cokoliv řeknu: na toto téma plánuju psát i do Tanečníkovy cesty. Napadá mě celkem hezká povídka.

Upozorňuji, že tento článek je plný dohadů a úvah, které vznikají tzv. "na fleku".

A teď: čas neplyne rychleji, ať nám naše smysly říkají cokoliv. Čas je věčný a neměnný, bude tu, i když už nezbydou lidé, aby jej změřili. Byl tu před námi.
Věčnost je podivná věc. Těžko představitelná, že? Stejně jako nekonečno. Zkuste si nekonečno představit. Nemáte šanci. Vesmír a čas jsou spolu ruku v ruce už od... Kruci, když se na to tak podíváte, byl tu vůbec někdy nějaký začátek? Mám takové tušení, že ne. (Chcete mi tvrdit, že někdo přišel, tleskl, hodil do prostoru hromadu šrotu a řekl "Tak, a tady bude vesmír." ? A pokud ano, řekněte mi kdo a kde se vzal ten šrot. Bůh to nebyl, ááále, na to by klidně mohl být článek zvlášť.)

Vnímání času má každý rozdílné. Nemyslím tím jen individuální lidské mysli, tam se ten čas zpravidla liší jen nepatrně. Teď mluvím spíše o živočišných druzích. A možná organismech obecně, ať z toho naše milované kytičky nevynecháme.
Všimli jste si, že většina hmyzu neskutečně rychle reaguje na to, že jdete kolem, že máte v ruce plácačku anebo si nesete něco sladkého? Myslím si, že je to kvůli jejich vnímání světa. Hmyz nás vidí zpomaleně, nebo tak něco. (Ksakru, zní to blbě, že?) Ne, oprava: hmyz nás permanentně vidí jako objekty, které se pohybují pomaleji než oni. Což by také vysvětlovalo, proč se snáze přizpůsobují změnám prostředí, než třeba rostliny, které zjevně nedokáží reagovat na podněty z okolí ani zdaleka tak rychle, jako nejpomalejší zvířata. (Vynecháme fototropní pohyby u slunečnic a jim podobných kvítek, jo? To je trošku důkaz, že i květiny jistým způsobem vnímají čas. Jen tak mimochodem.) A co třeba lenochod? Hehe.

Čas má své místo jako antropomorfní personifikace v mnoha příbězích. Nejen v řeckých a římských bajích a pověstech (Chronos, Saturn), ale i jako Čas například v knize Zloděj času. Kdo mi řekne autora, aniž by použil google, má u mě bludišťáka. Čas také bývá často ztotožňován se Smrtí.
Jak by mohl vypadat personifikovaný čas? Chronos je děsivý titán (nemýlím-li se), Saturn je moudrý, ale přísný muž, Čas ze Zloděje času je půvabná dáma... Těžko říct.
Osobně bych viděla asi vážného muže s černými, dlouhými vlasy, oděného v černém a bílém rouchu, v jedné ruce knihu a v druhé přesýpací hodiny. Ve tváři má zvláštní výraz, jako by viděl všechno, co bylo, je a bude, v tmavých očích se mu zračí hluboký nekonečný vesmír. I přes to všechno, co viděl, jeho ústa naznačují lehký úsměv. V přesýpacích hodinách není žádný písek. Víří v nich právě to, čemu říkáme čas my myslící bytosti - hodiny jsou jeho nedílnou součástí, ač mohou mít jakoukoliv podobu.
Ano, usmívá se. Ale nevím proč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 8. května 2013 v 12:51 | Reagovat

Zajímavé pojetí tématu :) opravdu jsem se při čtení tohoto článku nenudila a neříkala si jak jsou všechny články stejné :) naopak, tvůj článek minimálně nad ty co jsem zatím četla vyčnívá :)
Článek hodný k zamyšlení, moc se ti povedl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama