Duben 2013

Hmm, skutečně? Ale to je ták hlubokomyslné.

28. dubna 2013 v 21:55 | Taika |  Všeobecně
Chcete říci, že blogování teď znamená mít plná ústa (pardon, prsty) stížností na vlastní život? (Netvrdím, že nenajdete sem tam i nějaké kvalitní články, ale chce to snahu.)
Když už jsme u těch stížností, oukej, jdem si stěžovat. Na plnou hubu, totiž klávesnici:
1)Viz první věta tohoto článku. Kam se poděly časy, kdy se tu dalo narazit na zajímavá témata týdne? Na inteligentní články? Já vím: *Splách-hrrrk* Přesně tam.
2)Kde jsou ty časy (muhehe, mluvím jako osmdesátiletá babka), kdy si člověk zašel do prvního obchodu s obuví a tam, jéje, boty, co se mi líbí a potřebuju je. A jé, hleďme, ony jsou i pohodlné...
Na vysvětlenou: už jste někdy zkoušeli projít skrz asi osm obchodů, regál po regále, koukat po těch vysokých podpatkách, kytičkách, mašličkách, lesku, třpytu, nebo v tom druhém případě, nepohodlně vyrobených botaskách a ošklivých humpoláckých botách s podrážkou téměř na celou dlaň širokou, a hledat, jestli mezi tím šuntem náhodou nenarazíte na obyčejné, nevýrazné a pohodlné plátěné tenisky? Já si to nedávno vyzkoušela. Proklínám současné návrháře bot. Oni (ony?) to určitě nenosí, a pokud ano, chtěla bych kohokoliv z nich vidět ujít v těch růžových kytičkovaných boténkách na vysoké platformě tak těch pět šest kiláčků po polňačce. Moc moc.
3)Odřela jsem si paty. Je sice hodně riskantní kupovat boty na netu, ale nikdy se mi nestalo, že by ty boty TAK MOC nepružily. Pata takovéhle pevnosti je u bot naprosto nevhodná věcička. Au.
4)Mám si udělat neonově modrý pankáč dvacet cenťáků vysoký, aby si mě lidi všimli, když na ně mluvím? A nalepit si na něj rolničky, blikátka a možná nějaký ten starý klakson? Zdá se. A možná ještě něco ostrého.
5)Pořád si stěžuju, až mě to samotnou nebaví.*
*Kecám, pochopitelně. Víte, je spousta věcí, co si nechávám pro sebe, aniž bych musela. To, co je uvedeno výše, je spíše malá demonstrace toho, jak úžasně si umíme my lidi stěžovat a nadávat na úplně všechno. Jsou chvíle, kdy se stydím za svou příslušnost k lidské rase.
Na druhé straně, pokud svět směřuje tam, kam se mi zdá, že směřuje, za chvíli si to lidstvo podělá tak, že celá naše lidská, takzvaně vyspělá civilizace půjde do kytek (ano, narážka na květinové botičky, trička, kabelky, kabátky, kalhoty... i jako osoba pohlaví ženského bych si v tom připadala přihřátě).
Jak moc mě tohle nebaví. Jsem divná (jupí!), protože se nedržím proudu. Muhehe. Jsem divná, protože jsem fantasačka. Jsem divná, protože se bavím sama se sebou. Jsem divná, protože jako jedna z mála holek jsem naprosto a úplně spokojená se svou postavou. Jsem divná, protože se vlastně vůbec nscítím být člověkem. Jsem divná, protože mě fascinují cizí řeči (ve smyslu prostředek komunikace, ne drby). Jsem divná, protože se chci naučit bojová umění. Nějaká. Jsem divná, protože se strašně moc chci naučit vrhat sekerou, jen tak. Jsem divná, protože ráda čtu tlusté knížky s dlouhými nebo dokonce prapodivnými slovy, jako je třeba "křihouš".
Jsem divná, tak se z toho třeba postavte na hlavu. Vlastně se neptám, ne, opravdu si nekladu otázku, proč jsem divná, proč vlastně já. Někdo musí a já se svého úkolu zhostila dokonale.

Dokonalá shoda okolností

15. dubna 2013 v 18:00 | Taika |  Všeobecně
Tak po dlouhé době jsem se od plic zasmála, když jsem si všimla tématu týdne. Proč? To je jednoduchá odpověď - ale na dlouhé lokte.
Sleduji seriál Bleach (komu není znám: jedná se o anime, kdo chce vědět víc, tak ať použije staré známé UTFG pravidlo). Nedávno jsem si pouštěla díl... hmmm, 222? 223? Tak nějak.
Je tam souboj, kde spolu bojují Yumichika Ayasegawa (kladný hrdina) a Charlotte Chuhluhourne (záporný hrdina). Oba jsou to chlapi, ale přesto bojují v zásadě o to, kdo je krásnější.

(Magoři.)

Dohodnou se na tom, že ten, kdo umře, je ošklivější. A najednou se z už tak blbého souboje stala příšerná fraška. Milý Charlotte totiž neváhal a vytasil svou proměnu (Ressurection). To je stav, kdy se jeho (řekněme) druh promění ve svou pravou podobu. O to nikoho nemůžu ochudit. Dokázal tak nejen Yumichikovi, ale i divákům, jak příšerné ideály o kráse má.
Jen se podívejte, jak vypadá:
(mimochodem, pod tímhle obrázkem můžete najít i věty jako "Nice try, but still not as gay as Twilight.")
Což pochopitelně jeho soupeře pobavilo a složil se smíchy uprostřed souboje, stejně jako já za monitorem.
Jen tak trochu stranou, jeho spolubojovník, Madarame Ikkaku (který zrovna bojoval jinde), slyšel smích a komentoval to slovy "It souds like Yumichika is laughing his ass off. But that's impossible, he's fighting."
(Yumichika Ayasegawa. Ano, vím, ani on není zrovna výkvět anime krásy, ale vedle Charlotty je to hotový bůh...)

Abych vám vysvětlila, jakou to má spijitost s květem: oba dva mají jako speciální útok květiny; Charlotte má "Královnu růží", (což je prostě bílá růže v černém trní, kdy pomalu umíráte, odříznuti od okolního světa, zatímco vás pomalu zasypávají okvětní plátky růží), a Yumichika má jakousi liánu, která není, a to opravdu zdůrazňuji, není podobná vistárii (protože Yumichikův meč má osobnost, a nemá rád vistárie, respektive jejich obvyklou barvu).
Samozřejmě, kladný hrdina vítězí, jak jinak.
A ještě trochu květinovosti: museli byste je slyšet hovořit (resp. hádat se), abyste pochopili, jak velkého narcismu se oba dopouští.

Omluvuju se, obrázky jsem si prostě vygooglila.

Štvete mě

10. dubna 2013 v 19:42 | Taika |  Všeobecně
...a to nejen v tom významu, že mě iritujete, rozčilujete, provokujete a vůbec mi pořádně lezete na nervy. Proč se já vůbec píšu s kvalitními články, když si všichni přečtete jen ten jeden, to blbé téma týdne, pokýváte hlavou, a pak už si nepřečtete vůbec, ale vůbec nic? To je ten první způsob, jakým mě lidi štvou.
Druhý způsob je ten, že mi pořád nedají pokoj a někam mě ženou, do něčeho nutí, něco po mě chtějí. Učitelka článek do školního časopisu, rodiče samé jednušky na vysvědčení...
A já čekám a nemůžu se dočkat, až už od toho (obojího) budu mít pokoj. Čekám na poslední dubnový víkend, až bude bitva Heroes V a já si zase odnesu zpoustu modřin a spoustu srandy. Čekám, až bude květen a bude víkendový kurs (nejen)sebeobrany pro, jak jinak, nás - něžné pohlaví. Čekám, že bude anime-fest v Brně nebo tam někde a že tam možná půjdu. Čekám, že konečně začnu pořáně cvičit. Čekám, až budu mít čas na kreslení komiksu, spolu s kamarádkou. Čekám, až budu mít možnost, čas a inspiraci k napsání knihy, k čemu se tak dlouho dokopávám.
A nemůžu se dočkat, až jednou vstanu a udělám všechno, co plánuju.
A místo toho sedím u počítače, hanba mi.
Není to nedočkavost v tom pravém slova smyslu.
Je to spíše nečinnost.
Do morku kostí hlodající nečinnost.
Něco vám řeknu. Pokud ani jeden z těch, co to bude číst, nesplní mé očekávání, že krom toho, že pokývá hlavou, si půjde přečíst i jiné články, tak... nevím, co udělám. Asi nic, upřímně. Co můžu dělat? Nic, no. Postavit se na hlavu a přát vám honě štěstí.
Ano, další věc, které se nemohu dočkat: až si nědo přečte víc článků než jeden.

Chtěli jste to, máte to mít!

7. dubna 2013 v 13:24 | Taika |  Všeobecně
Přímo tady si představte nadpis...

...protože já žádný "origo" nadpis nevymyslela. Chtěli jste šipky, je to tak? Fajn. Sice nemám ponětí proč, ale tady máte takovou tu věc, co ukazuje směr, a dokonce dvakrát, abyste neřekli, že na vás šetřím.
Co to je šipka, vám vysvětlovat nebudu. Jednak jsem to čistě teoreticky už udělala, jednak by to měl vědět každý člověk starší čtyř let.
Víte, co je na šipce zajímavý? Ukazuje směr, a dokud ukazuje nějaký směr, ať je to kamkoliv, furt je to šipka, ať ve skutečnosti vypadá, jak chce. A víte, co je na šipce ještě zajímavý? Vůbec, ale vůbec nic.

A já jsem stejně šla a napsala to. Proč? Protože se nudím. A protože existují spousty zábavnějších věcí, než se kupříkladu učit o reakcích kovů alkalických zemin s kyslíkem, kdy vznikají příslušné oxidy, peroxidy, hyperoxidy a uhličitany. A možná ještě něco.
A mimochodem, nesahejte na alkalické kovy, rozežere vám to ruku. Protože to reaguje i s vodou za vzniku příslušných hydroxidů.

Neříkejte, že nevíte, že na povrchu vaší kůže je voda?

Ach jo. Víte co, třeba mě pověste za uši do průvanu, ale co chcete, abych vymyslela na šipky? Šipky. Ukazuje to směr. Vypadá to asi takhle: ↑↓↨→ A nic dalšího na nich nenajdete. Na těchhle.

Jasně, pak jsou ještě šipky, se kterými se vrhá do terče. Angličani tomu říkají darts nebo tak nějak. A taky s tím nic není. Teda, pokud se nepřepíšete a namísto D ve slově D A R T S nenapíšete F. Pak s tím je malé nedorozumění a velká spousta blbé srandy.
Ale... šipky nejsou zábavné. Můžete tvrdit, že nebyly vymyšleny k tomu, aby byly zábavné, no ne? A máte pravdu, nebyly. Z toho ovšem vyplývá, že šipky jsou strašně nudná věc. Ale psát můžete o všem a "papír" snese všechno. Lidi ne. Už někoho z vás trefili šipkou do hlavy? Pokud ano a pořád žijete, pravděpodobně jste praštění. (Ne, šipkou mě zatím nikdo netrefil.)

Hmmm, tak mě napadají ještě šipky do kuše. Ty by mohly být zábavnější. Třeba když se střílí po terči. Nebo po holubech. Nebo po sousedech. Jé, veverka.
Až na to, že někteří z vás ani neví, jak taková kuše vypadá a budou to skloňovat "kuš".
Pro informaci: kuše je historická střelná zbraň a vypadá asi takto:
Náboje do ní mají různou hlavici neboli hrot (to jako špičku) i "takový ty peříčka vzádu", jak by řekl můj nejmenovaný mladší sourozenec. Nebudu vám to tu vypisovat, jenom připojím zdroj, odkud jsem vzala obrázek (ano, použila jsem staré známé UTFG pravidlo), a dodám, že to je poměrně zajímavé počtení.