Ne zcela dobrovolně - část druhá

17. března 2013 v 22:00 | Taika |  Tanečníkova cesta
Ráno se opět vzbudil křikem ptáků, kteří už od tří hodin nedali pokoj a řvali. Jak je možné, že jindy mi to tak nevadí? ptal se sám sebe, ale odpověď dobře znal. Bylo to prosté; nechtěl se rozloučit se svojí oázou míru, posledním útočištěm před přetechnizovaným světem, malým a nenápadným slavičím hnízdečkem. Vrhl letmý pohled z úzkého okénka, aby se přesvědčil. Ano, nemýlil se, naneštěstí. Před chýší netrpělivě přešlapovala osoba v bleděmodro-bílém rouchu a každou chvíli se dívala na oblohu, aby podle slunce odhadla, kolik je hodin.
Tanečník popadl batoh, připravený ještě ze včerejška, opásal se mečem, nasadil rukavice, utáhl culík a vyšel ven. Drobná dívenka sebou cukla a padla na kolena, čelem k zemi. Viděl, že se chvěje. Nenápadný úsměv, který mu přeběhl po rtech, nebyl zrovna dvarát veselý ani příjemný. Tušil, že ji vybraní Členové přesně a s přehnaně dokonalými (a naprosto nepotřebnými) podrobnostmi informovali, za kým byla poslaná. V tomhle ohledu byli občas až nechutní.
"Vstávej," řekl a ruce dal co nejdál od zbraně, aby ji trochu uklidnil. Uposlechla, ale třásla se jako osikový list.
"Jak ti vlastně říkají?" zajímal se. Tuhle ještě neznal, byla zjevně nová. Chudák, ještě neví, komu se to zaprodala.
Zvedla k němu světle modré oči, ale hned je zase sklopila a cosi ostýchavě zamumlala.
"Neslyším, řekni mi to prosím znovu."
"Ještě nijak," ozvalo se znovu nesmělé pípnutí.
"Aha. No, to přijde, až se zjistí, k čemu máš vlohy..." broukl Tanečník. Opatrně k ní natáhl ruku. Ucukla před ní jako před jedovatým hadem.
"Hele, máš mě teleportovat, ne?"
Ustrašené přikývnutí.
"Umíš to?"
Přikývnutí, teď o zlomek jistější.
"Tak bys měla vědět, že při teleportaci více osob se musí ti lidi co..? No?"
"Dotýkat," ozvalo se děvče tiše, zkřížilo ruce za zády a stálo s pohledem upřeným do země.
Tanečník si povzdechl. "Na, střízlíku," podal jí okraj svého kabátu. "Když se bojíš mě, mého kabátu snad ne?"
Zavrtěla hlavou, až se světlé vlasy rozlétly do stran. Opatrně konečky prstů uchopila lem kabátu, jako by to byl nějaký posvátný artefakt, na druhé ruce zkřížila ukazovák a prostředník, soustředěním se zamračila a začala cosi mumlat. Tanečník pochopil, že to má být jakési zaklínadlo, ale přesto si chtě nechtě přiznal, že tuhle metodu vidí poprvé.
Ozvalo se tiché puff.

Puff.
Stáli na malé vyvýšenině na kraji lesa. Dolů vedla cesta do nevelkého města.
Jakmile měli pod nohama pevnou zem, dívka pustila Tanečníkův kabát. Chvíli na svou ruku mlčky zírala. Tanečník mezitím kontroloval svůj tělesný stav.
Nohy - obě.
Ruce - obě.
Prsty - pět na každé ruce.
Obličej v pořádku, vlasy také.
Žádná nevolnost.
Pohlédl na dívku. Ta pořád zírala na svou ruku. "Dobrá práce," pochválil ji.
Zčervenala, ale v očích se jí radostně zablýsklo.
"Mimochodem," pokračoval, "jak přesně jsi to udělala? To jsem ještě neviděl, Členové nikdy zaklínadla nepoužívali. Většinou to zahrnovalo nějaké ty ornamenty vodou, papírky nabité energií, které se po namočení lepily na tělo... Nepříjemné, ale efektní. Ale tohle s sebou neneslo žádné vedlejší příznaky, pokud vím."
Znovu nezřetelně zamumlala.
"Mluv víc nahlas, prosímtě... Nesežeru tě, nejsem kanibal."
"Jsem si to sama vymyslela," ozvalo se o něco hlasitěji. "Zkoušela jsem to na sobě."
"Šikovná," pochválil ji znovu a zlehka ji cvrnknul do čela.
Vyděšeně ucukla a sáhla si na hlavu.
"Co ti navykládali, propána?" podivil se Tanečník. "Děláš, jako bych byl nějaká příšera."
Dívenka sklopila hlavu. Postupně ze sebe vysoukala to, co Tanečník vlastně i čekal, tedy aspoň částečně. Nechal být to, že zabil většinu svých přátel. Byla to pravda, ale bylo to na rozkaz. V takových chvílích byl k vlastním citům prostě hluchý. Nechal být i to, že přežil vlastní smrt, protože i to byla svým způsobem pravda. Pominul i zprávu, kterou dívka dostala o jeho šermířském umu ("Ani si nevšimneš že tasil meč, a už jsi mrtvá."). Co jej ale naprosto vyvedlo z míry, byla věta: "...a říkali, že vy takový malý holky jako jsem já rád to... no to... Prostě to." Neměla odvahu to vyslovit, a Tanečník to její to naštěstí (nebo možná naneštěstí) pochopil. Chytil se za hlavu.
"U zatuchlýho znesvěcenýho chrámu, střízlíku! Přece nebudeš věřit takovejm hovadinám?" zalkal zoufale.
"Vy jste na chlapy?" vykulila dívka modrá kukadla.
"Ne, při mé vlastní smrti, na svoji orientaci jsem hrdej," zanaříkal nad jejím nápadem Tanečník. "Ale jsem na starší, než jseš ty. Kolik ti vůbec je, patnáct?"
"Jo," pípla.
"A když ti řeknu, že mně je přes šest set let, budeš si pořád myslet, že jsem na malý patnáctiletý usmrkance?" rozčílil se.
Zavrtěla hlavou. Na něco si vzpomněla. "Tam dole pod kopcem je auto, tady jsou od něj klíče... vy prý jako jeden z mála Členů umíte řídit. Teď je tak asi šest ráno, takže by vás ještě moc lidí vidět nemuselo. Váš nový dům je támhleten velký bílý se zahradou, klíče od něj jsou v autě. Papíry od vozu tam jsou také, na jméno Tadeáš Silvestr Černý... Abyste si nemusel měnit iniciály. Všechny ostatní potřebné doklady a informace jsou v domě. Úplně všechny," odmlčela se.
"Díky, střízlíku," strčil si pan Tadeáš Silvestr Černý klíčky do kapsy. "Je to všechno?"
Přikývla.
"Tak se měj. A hodně štěstí mezi námi... nebo spíš mezi nimi," pousmál se. Nějak zapomněla ustrašeně mumlat.
Poděkovala a znovu začala odříkávat to své zaklínadlo.
Když zmizela, Tanečník se nadechl a pomalu sešel dolů k autu.
Audi R8, hezký. Aspoň něco.
Nastartoval a projel těch pár ulic, jen aby zastavil u svého nového domu. Velká zahrada, velký dům, klidné prostředí. Až na ten velký dům plně vyhovující.
Vystoupil a rozhlédl se. V sousedním domě se v týž okamžik otevřely dveře a ven vyšla půvabná hnědovláska. Na pana Černého se podívala trochu překvapeně, ale hned mu s úsměvem zamávala. pokývl jí na pozdrav a v duchu se pochválil za to, že jeho nebezpečně ostrý meč jeho sousedka ze svého úhlu nemůže vidět.
Věk dvacet osm let, nezadaná, bezdětná, nedávno zklamaná jejím přítelem... Hmm, vkus na hudbu fajn, záliby fajn... Měl bych přestat skenovat lidi, konec konců s nimi budu asi nějaký čas žít.
Spokojeně otevřel bránu, aby mohl vjet autem dovnitř.
Nakonec to tu nebude tak špatné.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 3. června 2013 v 20:26 | Reagovat

ty jo, super, kdy bude pokračování? :D

2 Taika Taika | Web | 4. června 2013 v 23:31 | Reagovat

[1]: Až budu mít čas nějaké napsat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama