Deprese No. 501280 - druhá část

10. března 2013 v 17:00 | Taika |  Tanečníkova cesta

Zamhouřil oči ve snaze proniknout hustou clonou děště a spatřit tak, jak to vypadá na druhém břehu rozvodněného toku. Stopy Deprese No. 501280 opravdu vedly přímo do dravého, divokého proudu špinavé řeky.
Tanečník pronesl do hukotu vody šťavnatou nadávku, ale náhlý poryv větru mu utrhl slovo od úst.
Nesnáším déšť, zasyčel v duchu. Odhadem určil šířku proudu - asi deset, možná dvanáct metrů. Pohoda. Pro běžného člověka by to byla nepřekonatelná překážka.
Ne však pro Depresi nebo pro něj. Jak je to dlouho, co byl obyčejným člověkem? Možná už několik staletí. Zadíval se na rozbouřenou vodu, ucouvl několik kroků, rozběhl se, odrazil - a skočil.

Zapomněl počítat s větrem a s tím, že se mohl splést. Bylo to necelých čtrnáct metrů a foukal silný protivítr.

Tanečník dopadl asi metr a půl od břehu. Za normálního počasí by už byl na suchu, nebo by mělkou říčku jednoduše přebrodil. Teď mu ale voda sahala nad kolena a podtrhávala mu nohy. Ignoroval bahno a vodu v botách, chvíli zápasil s proudem a brzy stál na rozbahněném, ale pevném břehu. Vylil si z bot to, co mu nateklo dovnitř, a znovu si je obul. Mokré ponožky mu nepříjemně čvachtaly.

Stopa jasně vedla mezi stromy směrem k městu. Tanečník po ní chtěl už už vyrazit, ale v zápětí se zarazil. Buď nevěděla, že po ní jde, nebo chtěla, aby po ní šel. Jinak by stopu nenechala takhle zřetelnou. Jasné, lidi její šlépěje vidět nemůžou. To jenom... Členové. Nikdo jiný než Členové tohle prostě vidět nemůže.
Měla by se bát, tak proč se nebojí? zamyslel se Tanečník, zatímco zvolna kráčel podél jejích stop. Možná neví, koho poslali. Možná si myslela, stejně jako všichni ostatní, že je mrtvý. To by dávalo smysl. Kohokoliv jiného by nakonec porazila. Někoho sice s nemalými obtížemi, ale dokázala by to.
A teď se krmí z lidí, aby získala sílu. Ale proč?

Zvolna se schylovalo k večeru, když jej dovedla hrbolatá asfaltka na kraj města. Ani nevěděl, jak se to tu jmenuje, a bylo mu to srdečně jedno. Zhluboka se nadechl. Ano, ve vzduchu už se kromě vody vznášel i její charakteristický odér. Pach zármutku, žalu, ale i horší. Zatím jen velice slabý, ale byl tu také: přídech smrti.
Už to musí být minimálně dva lidé. Nedělá si náhodou čárky? napadlo Tanečníka. Zasmál se. Kolemjdoucí člověk se na něj udiveně zadíval. Tanečník mu pohled oplatil. Na tváři muže se zvolna objevil nesmělý úsměv.
Je hezké vidět, když se lidi usmívají, blesklo Tanečníkovi hlavou, když nechl cizince za zády a opět vykročil po stopě Deprese.

Pomalu přestávalo pršet. Výborně, Deprese bude mít těžší "práci" a půjde ještě pomaleji.
Lampy se jedna po druhé rozsvěcely a jejich žluté světlo zalévalo dlažbu.

Teď už začalo být stopování mnohem složitější. 501280 totiž očividně chodila, jak ji napadlo. Některá místa prošla čtyřikrát, některá jednou, jiná dvakrát. Všechny tyhle oblasti zahalil slabý a nevýrazný hořkokyselý zápach deprese. Ale tam, kde zrovna je, se zápach ještě neměl možnost rozšířit. Místo něho se ulicí vždy několik krátkých okamžiků nesla vůně jejího parfému.
Už věděl, jak ji najít. Co bylo horší, nejdřív musí projít všechny ulice, které prošla ona. A pořadí musí jen hádat, aby zamezil co největšímu množství sebevražd.
Nazdařbůh si zvolil směr a tím se vydal. Ani tentokrát jej intuice nezklamala.
Počet zamořených ulic se zvolna snižoval.
Jak Tanečník šel, na jeho tváři se zvolna objevoval spokojený úsměv. A čím širší byl úsměv, tím rychleji postupoval Tanečník.
Už věděl, kde je.
Čeká.
Ale neví, kdo si pro ni jde.
Je to tak snadné, když nejsem člověk.

Stála opřená o sloup. Kolem ní chodili lidé, aniž by si jí všimli. Ve chvíli, kdy ji míjeli, se však výrazy v jejich tvářích rychle měnily. Pohasínaly a v jejich očích se začaly rozrůstat stíny.
Tanečník se zhluboka nadechl.
Okolní realita se zpomalila a nakonec i zastavila.
Deprese pomalu otočila hlavou, aby zjistila, kdo...
Deprese No Protože Nic Jako Dobrý Osud Neexistuje, alias Deprese No. 501280, promluvil Tanečník. Jeho hlas se přeléval jako roztavené železo. Pohyboval rty, ale slova plynula nezávisle na tom, jak artikuloval.
Dostal jsem rozkaz provézt rozsudek rady a byl k tomu účelu vybrán jako jediný způsobilý.
Pohlédla na něj a sundala si masku. Odhodila ji do bláta, které se rozstříklo na všechny strany, ale letělo jen pár centimetrů, poté zamrzlo ve vzduchu.
tanečník smrtících čepelí, jaká čest. myslela jsem, že jste mrtev.
Nejsem, jak vidíte. A provinila jste se proti pravidlům, porušila jste přísahu. Jako taková musíte být odstraněna.
vážně? řekla hořce. to je jediné, co mi povíš? kdysi jsme byli přátelé. necítíš ani trochu studu?
Ne. Dobře jste věděla, co bude následovat. Stala jste se naším nepřítelem. Podívejte na tu spoušť, kterou jste napáchala.
měla jsem hlad. a přestaň s tím vykáním!
Jak chceš. Ale už nejsme přátelé. A já musím splnit svůj úkol. Mám povinnost. I jemu samotnému ta věta zněla hluše a prázdně. Ale neměl na výběr.
povinnost! vmetla mu do tváře. sobče. nikdy jsi ke mně nechoval ani kousek jakéhokoliv citu, že? byla to jenom přetvářka. ve skutečnosti jsi byl stejně chladný jako železo tvé zbraně.
Tanešník tasil. Kdyby existovalo černé světlo, pak by jím meč náhle vzplál, když SČ promluvil:
Ne. To jsem až dnes, teď.
Nedokázala sledovat, jak se pohnul, seku čepele uhnula jenom souhrou náhod. Spadla jí kapuce z hlavy a dlouhé černé vlasy se jí rozevlály.
proč? proč mě neposloucháš? podívala se na něj prosebně. V očích se jí zalesklo něco, co by se dalo považovat za slzy.
Protože to k ničemu nevede, rozsudku se nevyhneš a já chci splnit svůj úkol, odpověděl ledově.
Znovu zaútočil.

Šedivé ostří prošlo jejím tělem jako máslem. Na její hrudi se neobjevily žádné známky poranění, ale v koutku půvabných úst zabublala černá krev.
Slza jí skanula po bledé líci.
Realita se znovu dala do pohybu. Útlé dívčí tělo se rozplynulo do velkých louží na zemi.
"Promiň," zašeptal Tanečník tiše. Velikost a tíha viny, kterou cítil, byla nezměrná. Nebylo však nic, co by mohl udělat.
Zvolna se vydal pryč z města a jeho meč nevrhal stín.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Piflayfe Piflayfe | 10. března 2013 v 17:43 | Reagovat

Ahoj, prosím nepodíváš se na můj blog a nezanecháš tam komentář? Jinak dík

A vydařený článek:) I blog

2 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 10. března 2013 v 18:40 | Reagovat

Ahoj, promin, že otravuji, ale nemohla by jsi mi dát hlas prosím? LADY CARROT X)http://fuck-diary.blog.cz/1303/prvni-kolo-souteze-o-nejlepsi-blog

3 Taika Taika | Web | 10. března 2013 v 20:13 | Reagovat

[2]: Nemohla. Je to proti mému celoživotnímu přesvědčení.

Kill it with fire!

4 Laň Laň | Web | 10. března 2013 v 20:31 | Reagovat

[1]:+[2]: Fuj, fuj! Reklamy.

Pardon, já to musela udělat.

Jinak. Přes, nebo možná právě díky tvému prvnímu článku jsem opět objevila úžasný nový blog! Díky ti. Skvěle se to čte. Chudinka deprese, nezasloužila si to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama